Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cizopasníci u psů

3. 6. 2009

Cizopasníci přicházející v útrobách psa jsou dva druhy hlístů, tasemnice a škrkavky.

Cizopasníci ve střevě

Tasemnice sestává z hlavy a většího počtu článků. Hlava je opatřena buď příssavými jamkami nebo háčky, kterými se hlíst drží na stěně střeva. Vývoj tasemnice je mnohotvárný. Z vajíčka vylíhne se ve zvířeti boube1, t. j. zárodek ve tvaru měchýřku, na němž znatelná je hlava příštího červa. Boubel je ve svalech a obyčejně tomuto prvnímu svému hostiteli, škody nepůsobí. Požije-li jiné zvíře maso s boubely (uhry), vyvine se tasemnice v dokonalý tvar. Články tohoto červa jsou čím dále nazad širší a plny vajíček. Poslední zralé články se oddělují a vycházejí s výměty z těla hostitele a dostanou se zas do těla jiného zvířete, kde se vyvinou v boubele. Tasemnice jsou cvikýři. U psa v našich zemích přichází pět druhů tasemnic.

Pilovitá tasemnice psí (Taenia serrata) je 1/2 až 1 m dlouhá a 05 cm široká. Boubel, z něhož se tento červ vyvinuje, žije v zajících a králících a zove se v tomto stavu Cysticercus pisiformis. (Viz „Nemoci zvěře", str. 39 a 40).
Velká tasemnice psí (Taenia marginata) je 1/2 až 3 m dlouhá, zralé články jsou 0,5 cm široké. Články (prostřední jsou skoro čtverečné, zralé články jsou znatelně delší než široké. Boubel této tasemnice - Cysticercus tennicollis - žije v hovězím dobytku, v ovci, vepři a v koze, též u srnců, kamzíků a zvěře černé. („Nemoci zvěře", str. 37).

Tykvicovitá tasemnice psí (Taenia cucumerina) je pouze 5 až 30 cm dlouhá a 2 mm široká, články má tvaru tykve nebo okurky, zbarvené růžově. Tato tasemnice vyskytuje se velmi Často. Boubel žije v bleše psí a do těla psa přichází, když si pes vykusuje blechy.

Tasemnice ovčí (Taenia coenurus) je 1 m dlouhá, přední Slánky -má velmi krátké, střední čtvercovité a poslední články delší než širší. Boubel žije v mozku přežívavců, především v mozku ovce - zřídka u srnce, skotu, kozy a koně - a způsobuje známou ovčí nemoc vrtohlavost. („Nemoci zvěře", str. 38).

Tasemnice jaterní (Taenia echinococcus) je nejvýše 4,4 mm dlouhá a sestává pouze ze tří nebo ze čtyř článků. Nepatrné boubele - Echinococcus polymorphus - přicházejí v játrech, v plících a ledvinách vepře domácího i divokého, hovězího dobytka, ovce, jelena, veverky a také u člověka. („Nemoci zvěře", str. 38).

Vajíčko tasemnice přicházející ze střeva psa, nemůže se nikdy vyvinouti v boubel u jiného psa, nýbrž potřebuje k tomu jiného hostitele. Pes se tedy od psa nakaziti nemůže! Do psa přijde tasemnice, když pes požije vnitřnosti zvířete nakaženého boubely, nejčastěji ovšem vykusováním vlastních blech dostane pes - jak již praveno - tasemnici Taenia cucumerina.

Vliv tasemnice na zdraví psa se obyčejně silně přehání. Dospělí a zdraví psi nejeví obyčejně příznaků onemocnění cizopasníky. Ho-reičíku nezpůsobují tasemnice nikdy. Jenom slabí psi nebo několik neděl stará štěňata jimi trpí. Takový pes hubne, jeví neklid, je lekavý, zvláště ve chvíli, kdy z něho odcházejí zralé články. Taenia echinococcus může ve větším množství způsobiti těžké poruchy střev, křeče, ba i příznaky podobné vzteklině.

Dostává-li pes horečku, nemá se nikdy používati prostředků proti tasemnici, poněvadž tato léčba působí škodlivě na nemocné již tělo.

Má-li pes skutečně tasemnici a chceme-li počíti s léčením, necháme den před tím psa hladověti, případně podáme mu jen potravy tekuté. Trpí-li pes zácpou, podá se napřed počisťující prostředek. Příštího dne dostane pes lék na lačný žaludek. Psi obyčejně prostředek proti tasemnici zvrátí. Ale přes to dostaví se účinek, jestliže lék zůstane v žaludku jen několik minut. Za půl hodiny až za dvě hodiny dostaví se průjem, při čemž červi odcházejí v chuchvalcích.

Obyčejně podává se proti tasemnici výtažek z kořene kapradí, ale před tím nelze ani dost varovati, protože se s ním událo už mnoho případů smrtelných. Nejlepším prostředkem je kamala, ale prášek tento je červený, podán v mléce, zůstane na povrchu nerozpuštěný a zbarví mléko na červeno, pes se toho bojí a nechce to vzíti. Je tedy třeba kamalu podati v nějaké jiné potravě nebo ve tvaru pilulek. Čerstvě na prášek utlučený ořech arekový podává se štěňatům do čtvrt roku věku 1 až 2 g, dospělým psům menších plemen 2 až 3 g, jezevčíkům a foxteriérům 4 až 5 g, stavěčům a barvářům 8 g, dogám a Bernardýnům 10 g.

Z ořechu arekového nebo z kamaly uhnětou se pilulky s hovězím lojem. Kamalu i ořech arekový dostaneme v každé lékárně, rozhodně však nepodáme psu nikdy žádného z prostředků, jež se v novinách inseráty nabízejí jako neomylný prostředek proti tasemnici.

Jako prostředky zábranné dlužno uvésti: nenechati psi potulovati se bez dohlídky; zabrániti, aby nepožívali vnitřností nakažených boubely. Takové vnitřnosti jateaných zvířat nutno spáliti nebo zakopati. Výměty psů obsahující tasemnice musí se buď zakopati nebo políti vodou sodovou, karbonovou nebo kreolinovou. Hlavně však často podrobiti výměty psa prohlídce. Má-li pes tasemnici jaterní, přichází tato vždy ve velikém množství a výměty psa obsahují pak vždy množství zralých článků této tasemnice s vajíčky. Ale články tyto jsou tak malé, že pouhým okem je nesnadno zjistiti přítomnost této tasemnice. Člověk může se od psa nakaziti, jenom kdyby vajíčko ze psa vyšlé spolkl. Na čenichu nebo na jazyku psa vajíčko tasemnice nesedí nikdy, jak se často tvrdí. Tedy olizováním nebo očicháváním pes tasemnici přenésti nemůže.

Jestliže však člověk skutečně spolkl vajíčko tasemnice psí, vyvinuje se zárodek dále v jeho žaludku, dostane se oběhem krve do jiného ústrojí, obyčejně do jater a zde vyvine se ve vodnatý boubel, který dále roste a mačká okolní pletivo dotyčného ústrojí. V játrech a plících člověka vyvolávají tyto boubele často těžké poruchy; do-stanou-li se však do srdce nebo do mozku, mají za následek záhy smrt. Ale strach před „červy psa" bývá často velmi přeháněn, ač možnost nákazy není veliká, protože musí spolupůsobiti množství okolností, začasté dosti spletitých, aby vajíčko vyšlé z konečníku psa dostalo se do žaludku člověka.

V novější době jsou případy tasemnice u psa dosti řídké, protože maso jatečných zvířat je podrobeno zdravotní prohlídce. Kdo však chce býti úplně jist, může u svého psa provésti každého čtvrt roku léčbu proti tasemnici.

Škrkavky.

Ve střevě psa cizopasí druh škrkavky Ascaris Mystax, vyznačující se žlutobílou barvou, oblým tělem, u samečka délky 45 až 60 mm, u samičky 102 až 130 mm. škrkavky jen výjimečně způsobují katarrh střev nebo krvavý zápal střeva. Nejvíce dostávají škrkavky štěňata a u nich může tento cizopasník býti dosti nebezpečným. Jestliže štěně při dobré stravě a řádném hledění dobře neroste a neprospívá, měl by se mu na zkoušku dáti prostředek proti červům, a sice jednou denně následující dávka: Flor. Cinae 10,0, Ol. Ricini 50,0. Malým, případně mladým psům dá se dávka poloviční. Nebo možno podati následující léčivo: Santonin 0,5 g, kamala 1,0 g a k tomu zhuštěné nějaké šťávy 0.75 g, z toho vyrobiti 30 pilulek a dávati po pět dní 1 až 5 pilulek na lačný žaludek.

Roup čili srnice.

Pes dostává někdy svěděni v konečníku a jezdí řití po podlaze, což je příznakem, že má pes v konečníku roupy (Oxyuris vermicularis). Hlísty tyto lze snadno odstraniti, vypláchneme-li konečník klysterkou nebo irigatorem slanou vodou, nebo mýdlovou, octovou, Odvarem česneku nebo pelyňku. Nepomůže-li to, užije se ku klystýru odvaru známého cicvárového seménka, jehož se užívá také u dětí k| vypuzení škrkavek a roupů. 10,0 až 15,0 semene cicvárového polije se 120,0 vařící vody, do níž se přidá na špičku nože sady. Po půl hodině se odvar přecedí a užije ku klystýru.